Vítejte na Dějinách

Dějiny mají lidem sloužit k poučení a k tomu, aby se lidstvo vyvarovalo opakování chyb. Ale bohužel lidé jsou nepoučitelní, a tak jsou dějiny sledem neustálých válek. A některé konflikty mohou trvat i třicet nebo sto let.
K moci se často dostávají jedinci, jejichž hlavní touhou je ovládnout, co nejvíce území (a to většinou za hranicemi vlastní někdo jiný). Je trochu paradoxem, že dějiny je pak vyzdvihnou jako významné osobnosti. Ať už to byl ve starověku Caesar a následní císaři nebo třeba Napoleon. Myšlení některých z nich krásně vystihuje toto vyprávění. Král Pyrrhos z Epeiru chce táhnout do boje proti Římu a jeho přítel filosof se ho ptá, proč. Král odpoví: „Abychom se  stali pány Říma“. Filosof se zeptá: „A co budeme dělat pak?“ Král odpoví: „Potom dobudeme celou Itálii.“ Filosof se opět ptá: „A co budeme dělat pak?“ A král odpoví: „Pak dobudeme celé Středomoří.“ A filosof se znova ptá: „A co budeme dělat pak?“ Král odpovídá: „Potom ovládneme celý svět.“ Filosof se optá: „A co budeme dělat pak?“ Král chvíli přemýšlí a řekne: „Pak už budeme pořádat skvělé hostiny a zvát krásné ženy, prostě užívat si života.“ A filosof se zeptá: „A co nám brání, abychom tak činili už nyní?“
Někteří panovníci ovšem nezískávali cizí území pouze válkami, ale také výhodnou sňatkovou politikou. Mistry v tomto oboru byli Habsburkové. Již první významný Habsburk Rudolf I. Habsburský porazil svého soka Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli, ale neváhal ihned zasnoubit malé děti zemřelého Přemysla se svými. Ovšem nejvíce pro Habsburky vyvdal a vyženil Maxmilián I. Habsburský. Už sám se výhodně oženil s bohatou dědičkou Flander Marií Burgundskou. Tento sňatek ještě nebyl jeho dílem, ale sňatky svých dětí a vnoučat již režíroval on. Své děti šikovně zasnoubil s dětmi Katolických veličenstev a tím získal pro Habsburky Španělsko a jeho další državy. Potom svá vnoučata ze sňatku Filipa Sličného a Johany Šílené zasnoubil s dětmi Jagellonců, kteří vládli v Čechách a Uhrách a tím vytvořil základ budoucího velkého Rakouska.
Dějiny někdy bývají i úsměvné. Velmi zajímavé je povolení císařů křesťanům uznávat jejich Boha, aby jim Boží milost, ať už je to kdokoliv, byla milostiva, které vydal císař Konstantin a císař Licinius. Úsměv vyvolá i zjištění, že největší ruská carevna Kateřina II. Veliká byla vlastně Němka.
Dějiny bývají často tragikomické. Traduje se věštba Pýthie z delfské věštírny, která vyslovila proroctví, že pokud lýdský král Kroissos překročí řeku Halys, zničí velkou říši. Král si proroctví špatně vyložil, překročil řeku Halys a zničil svoji vlastní velkou říši. Také portugalskému králi Manueli Nádhernému jeho kalkulace nevyšly. Třikrát se přiženil do rodiny Katolických veličenstev, aby se jeho potomci měli šanci stát španělskými králi. Naopak díky blízkému příbuzenství se španělský král Filip II. stal i králem Portugalska.
Tyto webové stránky si nekladou za cíl být obšírným vědeckým pojednáním. Chtějí čtenářům přiblížit nejdůležitější momenty dějin dané země v rozsahu, jak by si je cestovatel mohl přečíst před jejich návštěvou, aby mu prohlídky památek byly bližší.