Chorvatsko

O nejstarších chorvatských dějinách se dovídáme převážně z archeologických průzkumů. Prvními obyvateli, o kterých máme již podrobnější informace, jsou Ilyrové. Od 3.století př.n.l. začali mít o bohaté jaderské pobřeží zájem stále sílící Římané. Římská expanze byla postupná, takže teprve na začátku letopočtu se dostali do vnitrozemí dnešního Chorvatska. Slované přicházejí od 7.století a časem vytvářejí slovanský stát. V 10.století je kníže Tomislav korunován králem a chorvatské království zažívá období rozkvětu. Na začátku 12.století vytváří Chorvatsko personální unii s Uhrami. Pobřežní části jsou později anektovány Benátskou republikou. Benátská nadvláda pobřežním městům prospívá, nakonec však ustupuje rozpínavosti Osmanské říše. Jediné město Dubrovník, který byl v podstatě městským státem s republikánskou ústavou, si dokáže uchovat relativní nezávislost a prosperovat. Období napoleonských válek přináší významné změny v politické mapě nejenom v oblasti chorvatského území, ale v celé Evropě. Po Vídeňském kongresu chorvatská území připadla habsburské monarchii. 1.světová válka skončila rozpadem Rakousko-Uherska a některé z následnických států včetně Chorvatska vytvořily Království Slovinců, Chorvatů a Srbů (SHS), které se později přejmenovalo na království Jugoslávie. Druhá světová válka dala vznik relativně samostatnému Chorvatsku. Kvůli teroru, který ustašovská fašistická vláda uplatňovala vůči občanům, se toto období stalo chmurnou kapitolou chorvatských dějin. Hrdina protifašistického partyzánského hnutí komunista Josip Bros Tito se po válce stal presidentem Socialistické federativní republiky Jugoslávie, která nahradila předválečné království. Ekonomické a kulturní rozdíly, jež komplikovaly soužití v zemi, se projevily po smrti Tita s nečekanou naléhavostí. Chorvatsko spolu se Slovinskem, které byly nejvyspělejšími zeměmi v rámci Jugoslávie, vyhlásily nezávislost. Cesta k samostatnému Chorvatsku však vedla přes další válečné utrpení.