Království SHS

Království SHS 

     28. června 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda. Po zavraždění Františka Ferdinanda vypukla  1. světová válka, která skončila mimo jiné rozpadem rakousko-uherské monarchie v roce 1918. Řada zemí bývalého habsburského soustátí vyhlásila nezávislost. Také Chorvatsko se stává samostatným státem. Itálie však jako jedna z vítězných mocností  usiluje o vliv v oblasti jaderského pobřeží. To je jeden z hlavních důvodů, proč v roce 1919 Chorvaté souhlasí s připojením k Srbsku a Slovinsku. Vzniká Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ( SHS), později Jugoslávské království, k němuž patřily také chorvatské pobřeží s ostrovem Krk, Dalmácie, Černá Hora a většina dalmatských ostrovů.

     Hlavním městem tohoto nového království se stal Bělehrad, ležící na soutoku řeky Sávy s Dunajem. Chorvaté ale v tomto mnohonárodnostním království nebyli příliš spokojeni.O důležitých otázkách rozhodovali především Srbové, kteří také část chorvatského území přenechali Itálii, a bohatší Chorvatsko využívali jako zdroj příjmů pro chudé srbské oblasti. Jugoslávské království bylo od samého počátku nestabilním státem. Chorvati nesměli používat své národní symboly a rozvíjet svou národní a kulturní identitu. Tehdy vznikl velmi napjatý vztah Chorvatů k Srbům a Srbsku, jenž poznamenal pozdější vývoj. Nespokojenost Chorvatů vedla k založení teroristické organizace ,, Ustaša“, kterou založil Ante Pavelič. Jejich hlavním cílem bylo odstranit tehdejšího krále, Srba Alexandra Karadordeviće. Po prvním neúspěšném pokusu v roce 1933 ho zavraždili při státní návštěvě v Marseille v roce 1934. V roce 1939  získalo Chorvatsko jistou autonomii vytvořením tzv.Chorvatské bánoviny.