Nástup reformace

Nástup reformace
 
Jednota říše byla ohrožena nástupem reformace v 16.století. Habsburkové byli silní zastánci katolicismu. Ferdinand I. pozval 1556 do Vídně i Prahy Jezuity. Jeho syn Maximilián II. však bývá označován současnými historiky za tajného přívržence protestantismu. Ale ani on nešel proti rodinné politice. Českou Konfesi přijatou roku 1575 sice ústně slíbil respektovat, ale písemně nikdy nic nestvrdil.
V roce 1576 nastupuje na trůn Rudolf II., který je nábožensky tolerantní také spíše z diplomatických důvodů (potřeboval pomoc nekatolíků, vydává i Rudolfův majestát) a zřizuje si císařský dvůr v Praze. On sám byl také přesvědčený katolík, protože byl vychováván ve Španělsku na dvoře Filipa II., kam ho poslala jeho matka Marie Španělská. Možná se přeci jen Habsburkové obávali volnějšího myšlení jeho otce Maxmiliána II. Z Prahy Rudolf udělal centrum vědy i umění, na jeho dvoře působili i  astronomové Tycho de Brahe a Johannes Kepler. Celý život ho trápil jeho ctižádostivý bratr Matyáš a později duševní choroba, kterou mohl zdědit i po Johaně Šílené, která byla jeho prababičkou z otcovy i matčiny strany.   
Jeho následovníci Ferdinand II. a III. však zastávají ostře katolickou linii a v zemi roste napětí, které vyvrcholí v roce 1618 tzv. pražskou defenestrací, při níž jsou vyhozeni z okna své pražské kanceláře nenávidění císařští místodržící. Pražská defenestrace a následující odvetné akce bývají označovány za počátek Třicetileté války. Tato válka, která má zpočátku náboženský charakter (katolíci versus protestanti) se postupně mění ve válku každého s každým, v níž hraje největší roli snaha o rozšíření vlivu jednotlivých válčících zemí v Evropě. Ferdinand II. razantně zasáhl jak proti nekatolíkům v Čechách (dochází k masové emigraci) tak i například proti svému vojevůdci Albrechtovi z Valdštejna, když pojal podezření, že intrikuje proti němu.
Třicetiletá válka 1618-1648 neznamenala pro Habsburky konec expanze. Díky porážce osmanských Turků na konci 17.století, kteří v té době významně ohrožovali střední Evropu a tím i samotnou existenci monarchie, získali rakouští Habsburkové část Balkánu. Roku 1683 dokonce velkovezír Kara Mustafa oblehl Vídeň za vlády Leopolda I., ale byl poražen vojsky polského krále Jana III. Sobieski, který přišel Habsburkům na pomoc.
Po vymření příbuzné rodové větve ve Španělsku však neúspěšně bojují v letech 1701-1714 ve válce o „dědictví Španělské“. Španělský trůn sice ztrácejí, ale získávají Nizozemí a četná území v Itálii. Válku  rozhodla předčasná smrt Josefa I., který se snažil i o pozitivní reformy v Rakousku. Jeho bratr Karel VI. se musel urychleně vrátit do Rakouska a zanechat Španělsko Bourbonům.
Přejete-li si poznat památky na bohaté dějiny Rakouska, neváhejte se vydat na poznávací zájezdy do Rakouska, které zajišťuje cestovní kancelář Mayer&Crocus s.r.o., specialista na zájezdy do Rakouska