Alžběta Petrovna

 Alžběta Petrovna

 

            Alžběta Petrovna byla dcerou Petra Velikého a jeho manželky Kateřiny. Po smrti carevny Kateřiny I. s ní bylo počítáno jako s třetí v pořadí na nástupnictví (po careviči Petrovi a její sestře Anně, vévodkyni holštýnské). Na trůn se však po Petrovi II. dostala jiná Anna, Anna Kuronská, která byla z druhé větve Romanovců po nevlastním bratru Petra Velikého. Alžběta za vlády Anny Kuronské žila v Moskvě v malém Izmailovském paláci. Rádci jejích předchůdkyně byli spíše nakloněni Prusku a francouzský vyslanec v Rusku, markýz de la Chétardie chtěl tuto situaci změnit, aby se Rusko nedostalo do války s Francií. Navázal důvěrný vztah s tehdy ještě ne třicetiletou Alžbětou a přesvědčil ji, aby přijala nabídku palácového převratu.

            Ten se vydařil a Alžběta usedla na trůn. La Chétardie obdržel za pomoc při převratu řád svatého Ondřeje a finanční odměnu. Mohl se stát oficiálním favoritem carevny a možná i carem vší Rusi, ale vše si pokazil svou vychloubačností. Do Francie posílal zašifrované depeše, kde ne všechny výroky o Alžbětě byly lichotivé. Když Alžbětin úředník nadaný matematik rozluštil kód, mohla si Alžběta přečíst, že má „boky jako polská kuchařka a mohla by se častěji mýt“. S láskou byl konec a s vyslancem taky. Musel vrátit řád svatého Ondřeje a opustit Rusko.

            Alžběta jako carevna bývá popisována jako rozmařilá panovnice, jejíž největší zálibou byly plesy, hony a další zábava. Možná to je přeci jen nespravedlivý pohled, protože Alžběta nejdříve stanovila šikovné ministry a pak teprve se bavila. Její nejvyšší rádce osvícený kníže Šuvalov jí podněcoval k založení moskevské univerzity a petrohradské Akademie umění. Byla dostavěna Akademie věd, jejíž stavba započala za vlády Kateřiny I. Nejvíce „vidět“ je její podpora architektury. Jejím dvorním architektem se stal „nejruštější“ z italských architektů Bartolomeo Rastrelli, který v okázalém barokním slohu vybudoval paláce v Carském Selu, Zimní palác, Smolný klášter aj.

            V zahraniční politice podporovala Francii a Rakousko proti Prusku. Pruský král Fridrich II. nazval koalici proti němu vytvořenou opovržlivě „paktováním spodniček“ (Marie Terezie, carevna Alžběta, madam de Pompadour – milenka a rádkyně Ludvíka XV.). Ruská vojska v sedmileté válce dokonce dobyla Berlín, pak ale zemřela a její nástupce Petr III., obdivovatel pruského krále Fridricha II., rychle uzavřel mír.

            Protože se nikdy společensky přiměřeně neprovdala, neměla Alžběta jasného následníka. V době jejího mládí se uvažovalo dokonce, že by se mohla provdat za budoucího francouzského krále Ludvíka XV. Její snoubenec Karel August Holštýnský zemřel krátce před jejich svatbou. Alžběta tedy adoptovala syna své zemřelé sestry a Karla Fridricha Holštýnského, který vyrůstal v Německu a do ruského prostředí naprosto nezapadal. Alžběta byla zklamaná jeho vzhledem, povahou i intelektem. Manželku mu vybrala také v Německu, ta však se snažila rychle naučit do prostředí proniknout, což se pak pro ni ukázalo velice prozíravé. To už je příběh Petra III. a carevny Kateřiny II.