Velkomoravská říše

Velkomoravská říše

           V 6. století, v roce 568 pronikli do Podunají Avaři a postupně ovládli slovanské obyvatelstvo. Nadvláda Avarů donutila Slovany k organizování kmenových svazů na obranu a tak v 1. čtvrtině 7. století vznikla Sámova říše. Tato říše nabyla největšího významu jako první územní zřízení Slovanů s vojevůdcem v čele. Po smrti vůdce Sama se kmenový svaz ale rozpadl a místní jednotlivé kmeny se opět dostal pod nadvládu Avarů. Ty dokázal porazit až v roce 791 franský král Karel Veliký a poté postupně začaly vznikat dvě slovanská knížectví, moravské a nitranské. Tyto knížectví se v 9. století spojila, když velkomoravský kníže Mojmír I. vyhnal nitranského knížete Pribinu.

Tak vznikla Velkomoravská říše. V této době docházelo v zemi k velkému hospodářskému a kulturnímu rozvoji. Velice významný pro Slováky byl také příchod Konstantina a Metoděje v roce 863. Ti zavedli písmo hlaholici a s jejich příchodem se v zemi stalo uznávané křesťanské náboženství.

Na konci 9. století začali do této oblasti pronikat kočovní Maďaři, jimž nakonec Velkomoravská říše podlehla. Zánik Velkomoravské říše se datuje rokem 907, ale pravděpodobně se tato říše rozpadala celé 10. století. V průběhu tohoto století se také již na slovenském území Maďaři začali usazovat a v roce 1018 bylo Slovensko připojeno k Uhrám, a to na dlouhých 900 let.