Vznik Československa

Vznik Československa

          V roce 1914 již byla myšlenka o spojení Čechů a Slováků a tím o odtržení od Rakouska – Uherska natolik konkretizována, že ji český exil v čele s T. G. Masarykem mohl prezentovat v kruzích světových mocností. Ze strany Slovenska se o vytvoření Československé republiky staral M. R. Štefánik, který jako diplomat ve službách Francie pomáhal T. G. Masarykovi a E. Benešovi. Kromě M. R. Štefánika se na Slovensku do odboje angažovali i Milan Hodža a Vavro Šrobár.

            V roce 1916 sestavili T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik Československou národní radu, kterou považovali za hlavní orgán protirakouského odboje. Tomu také napomáhaly československé legie složené z dobrovolníků, kteří odmítali bojovat za Rakousko – Uhersko, aby tím vyjádřili nespokojenost českého a slovenského národa.

Dne 30. 5. 1918 jim byla v USA přislíbena autonomie v rámci budoucího Československého státu ( tzv. Pittsburská dohoda).

            28. října 1918 bylo v Praze vyhlášeno Československo. 30. Října 1918 byla na Slovensku přijata Martinská deklarace, na základě které se Slovensko připojilo k českým zemím. Po vyhlášení samostatnosti Československa se začaly ve městech konat velkolepé oslavy, slavnostní průvody a bohoslužby. Lidé jásali nad novou samostatností a také nad koncem první světové války.  Češi a Slováci ničili veškeré státní symboly Rakouska – Uherska a také všechny památky, které byť jen habsburskou monarchii připomínaly.

            Dne 14. listopadu 1918 byl československý stát prohlášen republikou. Prvním prezidentem se stal T. G. Masaryk. Vláda byla ustanovena v čele s Karlem Kramářem. Za státní jazyk byl uznán jazyk český a slovenský a národnostně nebyla republika členěna na Čechy a Slováky, ale na Čechoslováky.

            V rámci Československa získalo Slovensko nové výhody. V listopadu 1918 byl poprvé uzákoněn jazyk slovenský jako státní a vyučovací jazyk na území země Slovenské. Čeština se slovenštinou se považovaly za rovnocenné jazyky s bezproblémovým dorozuměním a maďarština se tím pádem jako státní jazyk zrušila. Vznik nové republiky měl také pozitivní přínos v oblasti kultury, školství, politiky a dělbě práce.