Prehistorie a starověk

Prehistorie a starověk

          Území Andorry pocítilo nohu člověka poprvé dozajista až po skončení poslední doby ledové, když zemí procházely některé kočovné kmeny. Tento velmi pravděpodobný předpoklad vyplývá z přírodních podmínek andorrské krajiny. Prvních archeologických nálezů se nám dostává z doby čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, když se pravěcí lidé usazovali v klimaticky příznivějších údolích. S určitostí se dá prohlásit, že v době bronzové zde byla část krajiny osídlena.

            Prvními obyvateli u kterých je možné určit původ byli Baskové pocházející ze severního Španělska, což resultuje z toho, že název Andorra byl lingvisticky určen jako baskičtina. Avšak objevovali se zde i Keltové a Iberové.  Z této doby – někdy ve druhém století před Kristem se nám dochovaly již první písemné památky zachycující tažení proslulého kartáginského vojevůdce Hanibala, ve kterých je zmiňován nevelký kmen Andosinů žijících především v údolích. S postupem času stále více nabíral na síle velikán mezi tehdejšími státními útvary – Říše římská. A přibližně kolem roku 200 př.n.l., v době jejího rozkvětu se Andorra stala její součástí, kde setrvala až do rozdělení říše na západní a východní v roce 395.

            Kvůli poloze situované uvnitř pyrenejského pohoří byla Andorra v 5. století za dob stěhování národů obsazování různými stěhujícími se kmeny, které jí využívaly ke zdolání tohoto horského pásma. Mezi tyto putující kmeny patřily Vandalové, Alanové a nakonec Vizigóti.