Středověké období

Středověké období

V 8. století se začaly množit pokusy Arabů proniknout na evropský kontinent a to sice přes Pyrenejský poloostrov. Obyvatelstvo, které bylo již majoritně christianizované, prokázalo jasnou nevoli vůči muslimským snahám, když údajně pomohlo Karlu Velikému v boji proti Maurům. Avšak neexistují o tom žádná písemná doložení. Karel Veliký též vydal listinu zvanou Carta de fundacio d´Andorra, jež prý stanovovala andorrské hranice. Tato listina má být uložena v andorském parlamentu, avšak nejsou žádné důkazy o její pravosti, spíše byla umělým nástrojem při sporech o území se Španělskem a Francií. To nemění nic na skutečnosti, že Karel Veliký byl a je pro Andořany něčím jako osvoboditelským hrdinou.

            Prvním spisem udávajícím mocenské a správní členění pochází z roku 839, jehož součástí byla zmínka o šesti andorrských farnostech. Dokument byl sepsán u příležitosti zaležení biskupství v Seo de Urgel, jemuž byly administrativně podřízeny ostatní obce. Za časů subordinace Andorry Francké říši v roce 843 věnoval král Karel Holý andorrské území urgelským hrabatům, která 27. ledna 1133 předala  práva a moc nad Andorrou biskupství v Seo de Urgel.

            Ale tato horská země byla vystavena hrozbě útoku od svých válkychtivých sousedů a tak biskupstvo sepsalo 19. července 1159 smlouvu se šlechtickým rodem Caboetů, jenž měl zajistit ochranu. Sféry vlivu byly nastaveny následovně: Andorská země byla postoupena Caboetůn v léno, ale biskupství si zanechalo svrchovanost nad údolím. V následujících letech se Andoře změnil lenní pán, což bylo zapříčiněno její sňatkovou politikou. Roku 1185 připadla rodu Castellbó a poté v roce 1208 vlivnému francouzskému rodu z Foix.

            Tento rod však nabyl přehnaných mocenských ambic a to vyústilo v dlouholetý krvavý svár o boj nad Andorrou. Tuto roztržku nakonec řešil aragonsko-kastilský král Petr II, který se zasloužil o vytvoření dohody zvané Pariatges z roku 1278, ve které dochází k rovnocenné separaci moci mezi hrabaty z Foix a biskupy ze Seo de Urgel nad Andorrou, což bylo ale rozhodnuto bez participace Andořanů. Touto událostí byla Andorra poprvé ustanovena jakožto knížectví. Pariatges se staly dokonce základem pro andorrskou ústavu.