Nadvláda Peršanů

Nadvláda Peršanů V 6. století př.n.l. vzrůstala moc Achajmenovské dynastie v Persii a postupně již za Dareia I. se jim podařilo zabrat i Arménii. Arménie byla pod perskou nadvládou až do příchodu Alexandra Velikého v roce 331 př.n.l. Za Peršanů se v Arménii rozvíjel jako hlavní náboženství zoroastrismus. Po smrti Alexandra Velikého v Arménii postupně vládli krátkou dobu Seleukovci, Orontovští králové a po nich byli Římem provoláváni bývalí generálové Antiocha III. za arménské krále. Největšího rozkvětu dosáhla starověká Arménie za vlády Tigrana Velikého v 1. století př.n.l. Prvních 150 let nového letopočtu bylo ve znamení mírové vlády, začínající Trdatem I., kterého králem provolal římský císař Nero v roce 66 n.l. Výjimku tvoří krátké období na přelomu 1. a 2. století, kdy byla Arménie dobyta vojsky císaře Trajána a na krátko se stala římskou provincií. Ale již Trajánův nástupce císař Hadrián dal Arménii opět samostatnost a pokračovalo mírové období do roku 224, kdy byl sesazen poslední aršakovský arménský král Ardašírem, prvním ze sasánovských vládců Persie. Sasánovci zaútočili na východní oblasti Římské říše a Arménie se ocitla uprostřed těchto sporů. Novým arménským králem se po jejím dobytí Sasánovci stal syn perského velkokrále.