Sovětská éra

Sovětská éra První světová válka skončila, ale vítězové brzy na Armény zapomněli a ukázali svou neschopnost pokračovat v započatých jednání o vzniku samostatné Arménie. Nebylo možné zaručit hranice nového státu ani nebylo možné ochránit Armény žující dosud na území Turecka. 24. dubna 1918 byla vyhlášena Kavkazská federace, kam byly sdruženy Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. Federace ale dlouho nepřežila. Turecko začalo na Arménii vojenskou ofenzívu ze západu a Rusko ze základem v Ázerbájdžánu. Arménie pak 28. května 1918 vyhlásila nezávislost a první arménskou republiku. Oblasti Náhorního Karabachu a Nachičevanu se staly součástí Arménie, ale již o týden později byly z Arménie vyčleněny, když Arménie podepsala v Batumi s Tureckem mír. Následovala další jednání a podpisy dalších smluv, které ale nikdo nedodržovat. A Arménii bylo území zmenšováno a zmenšováno. Nakonec se chopili vlády v Arménii bolševici. Arménie byla 29. listopadu 1920 začleněna do Svazu sovětských socialistických republik. Nově sekularizovaná Turecká republika se nyní těšila přízni Západu, spojenci smlouvami z Lausanne revidovali sevréskou smlouvu a ponechali Armény jejich osudu. Bolševici také, protože se báli vojenské síly Turecka a také proto, že se snažili dostat jejich prvního prezidenta Mustafu Kemala Atatürka na stranu komunismu, přenechali Turecku rozsáhlá arménská území včetně bývalého bagratovského hlavního města Ani, Karsu a arménské posvátné hory Araratu. Rusko také chtělo být s Tureckem zadobře, aby jim zůstala ropná pole u Baku v Ázerbájdžánu. Lenin také souhlasil s tím, že Náhorní Karabach, Nachičevan, Syunik a Zangezur se stanou součástí Ázerbájdžánu. V Syuniku a Zangezuru ale vedly arménské vojenské síly odpor proti Rudé armádě a zároveň proti Turecku a Lenin nakonec přistoupil na to, že tyto dvě oblasti budou součástí Arménie. Po vzniku Sovětského svazu se Arméni na více než 70 let ocitli v područí sovětského komunismu, který byl v oblasti Zakavkazska považován za pokračování ruského imperialismu. Za sovětské éry byla Arménie hodně industrializována, rozvíjelo se školství a lidé dodnes trochu s nostalgií vzpomínají na staré časy za sovětů. Když se k moci dostal Stalin, bylo dokončeno připojení Náhorního Karabachu a Nachičevanu k Ázerbájdžánu. Církev byla stále více pronásledována a potlačována. V roce 1935 byly v Arménii uzavřeny všechny kostely kromě Edžmiadzinu, sídla hlavy arménské apoštolské církve. V roce 1938 byl zavražděn arménský katholikos (hlava arménské apoštolské církve). Za 2. světové války nebylo vojensky arménské území postiženo, ale přesto v Rudé armádě sloužilo asi 630 tisíc Arménů a polovina jich padla. Dodnes můžete v podstatě v každé arménské vesnici vidět monument – památník na padlé za 2. světové války.