Římská nadvláda

Římská nadvláda

Starověkým Středomořím zmítaly ve 3. a 2. století před Kristem boje mezi dvěmi mocnostmi - Římskou říší a Kartágem. Zanedlouho po vypuknutí první punské války v roce 257 př.n.l. se Malty zmocnil Řím, avšak obratem ji Punové dobyli zpět, přičemž si ostrovy ustanovili jakožto zázemí svých protiřímských ataků. Avšak v roce 218. př.n.l. za participace domorodého obyvatelstva si na začátku druhé punské války Maltu definitivně podmanila Říše římská a tento stav se Kartagincům během celých Punských válek nepodařil zvrátit.

Lokace, kterou maltské ostrovy v impériu zaujímaly, byla velmi výhodná, jelikož umístění takto uprostřed znamenalo minimální nebezpečí útoku. Toto období se vyznačovalo mírem a prosperitou. V roce 60 našeho letopočtu na maltských ostrovech ztroskotali apoštolové (svatý)Pavel a Lukáš, kteří byli zrovna na trase do Říma. Z počátku pobytu nebyli přijati příliš mile a zdejší římský guvernér sídlící ve Mdině je nechal zavřít do vězení. Ale když pak dokázali uzdravit jeho těžce nemocného otce, umírajícího pravděpodobně na horečky, absolutně změnil názor a dokonce se stal prvním biskupem Malty. Měli tedy volnou ruku a po třech desítkách let šíření křesťanské víry obrátili na toto vyznání zásadní majoritu obyvatelstva.