Kozácké hnutí

Kozácké hnutí

Protože polská vojenská síla do těchto okrajových oblastí moc nezasahovala, vzali místní muži věci do svých rukou, vycvičili se v boji a byli nazýváni kozáci. Neoficiální základnou kozáků se stala záporožská Sič na dolním Dněpru. Kozáci brzy přešli z obranných válek na výpady proti Turkům a brzy zahájily výpady i do polské Haliče. Pod velením Bohdana Chmelnického začalo dokonce tažení na Varšavu s cílem zničit polské společenství. Na Ukrajině vypukla vzpoura proti místní šlechtě a vládním úředníkům. Pálily se katolické kostely a kněží byli mučeni. Následně ale odešla vojenská pomoc Tatarů zpět na Krym a Chmelnický zůstal osamocený. Hledal proto pomoc jinde a vydal se k ruskému carovi, který se pak stal absolutním vládcem Velkého a Malého Ruska. Nastalo období úpadku, vojska Tatarů, kozáků, Poláků a Rusů bojovala o svůj kousek Ukrajiny. V roce 1686 uzavřelo Polsko a Rusko vzájemnou smlouvu o věčném míru a země byla rozdělena mezi Polsko a Rusko. Kyjev a všechny oblasti na východ od Dněpru se dostaly pod ruskou moc, vše na západ pod polskou. Kozáci se brzy Rusům znelíbili a v roce 1775 byla Sičská pevnost dobyta a zničena ruskou armádou.