Období mezi válkami

Období mezi válkami 

Zanedlouho po vypuknutí 1. světové války se Albánie dostala do pozice okupovaného a v rychlém časovém sledu na ni útočily armády Řecka, Srbska, Francie, Itálie a Rakouska-Uherska. Albánie tím utrpěla rozsáhlé škody a brzy se rozpadla na více malých samosprávných celků, které byly politicky ovlivňovány různými zeměmi s vlastními zájmy.

            Hlavní město a mocenské centrum bylo přesunuto roku 1920 do Tirany, přičemž došlo ke stabilizaci regionu na čemž měl majoritní podíl duchovní Fan Noli. Byl ustanoven senát, vládní kabinet a také nejvyšší rada státu. Zde se chopil své příležitosti Ahmet Zogu, když získal post ministra vnitra. V nadcházejících letech usilovně pracoval na upevnění své pozice, až v prosinci roku 1924 obsadil Tiranu a svrhl vládu Demokratické strany v čele s Fan Nolim. Ihned začal transformovat Albánii v autokracii – zrušil nejvyšší radu státu, přepracoval ústavu, prohlásil se prezidentem a zahájil proces odstraňování takzvaně nepohodlných osob, tedy svých odpůrců. Roku 1928 se dokonce prohlásil králem jako Zoga I s téměř neomezenou mocí. Přičemž pokračoval s úsilím o spolupráci s Itálií, kde právě nastupoval fašistický režim. Do Albánie proudilo stále více italských obchodníků a úředníků a vliv Itálie na Albánskou ekonomiku narůstal. Itálie se také zasloužila o renovaci infrastruktury a hojnou výstavbu, jakožto především přestavbu hlavního města Tirany, ale albánské dluhy vůči Itálii narůstali ohromným tempem. To nakonec vyvrcholilo 7. dubna roku 1939, když Mussolini nařídil invazi do Albánie, takže král Zoga zvolil útěk s rodinou. Nikdy už se tam nevrátil.