Germánský vpád

Germánský vpád

 

            Ve 4.-5.století probíhá velké stěhování národů. Pod náporem Hunů, kteří přitáhli z Asie, se stěhují kmeny Gótů, Franků, Burgundů, Vandalů a další. Postupně pronikají na území spravovaná římskou říší. V konečném výsledku pak Vandalové prošli Evropou až do Hispánie (Španělska – od názvu země Vandalů – al  Andalus – vznikl název Andalusie). Odtud pokračovali na území severní Afriky, kde obsadili obilnici římské říše. Vizigóti nakonec byli nejvýznamnějším kmenem na území dnešního Španělska, Frankové na území dnešní Francie).

            Na konci 4. století Alarich I. (pozdější král Vizigótů) vedl zpočátku gótské oddíly pod císařem Theodosiem, ale nebyli doceněni. Proto došlo v roce 395 k jejich vzbouření. Alarich vytáhl na Konstantinopol, ale nakonec plenil Řecko. Roku 410 vytáhl na samotný Řím. Došlo k vyplenění Říma, ale ještě ho nezničili úplně.

            Zajímavou osobností 1.poloviny 5.století byla císařovna Galla Placidia, která prožila život plný zvratů. Narodila se jako dcera císaře Theodosia I. Velikého v Konstantinopoli. Jako mladá byla zajata Vizigóty. Roku 414 se s ní oženil vizigótský král Ataulf. Po proniknutí Vizigótů do Hispánie a zavraždění Ataulfa ji Vizigóti vyměnili za uznání jejich nového panství. Západořímský císař Honorius, její nevlastní bratr ji provdal za vrchního velitele vojsk Konstantia. Po smrti manžela musela odejít do Konstantinopole, ale podařilo se jí prosadit za následníka svého syna Valentiniana III. Po smrti Honoria přesídlila do Ravenny, kde vládla jako regentka nad západořímskou částí. Její vojevůdce Flavius Aëtius podržel nadvládu nad Galií. Galla Placidia byla horlivá katolička, dala postavit mnoho kostelů a vybudovala nádherné mauzoleum s mozaikami v Ravenně. Ale pohřbena tam nebyla.

            Dalším velkým nepřítelem Říma byli Hunové vedeni náčelníkem Attilou. Specialitou jejich armády bylo, že neměli žádné zázemí. Vše potřebné si bojovníci vezli na svých koních, a proto mohli podnikat rychlé přesuny a protivníky překvapit. Až do roku 439 jakoby Attila nedělal nic jiného, než si podmaňoval další barbarské národy na severu. Když mu východořímský císař odmítl zaplatit poplatek za mír, vytáhl směrem k Balkánu. Vyplenil Singidunum (Bělehrad), Naisus (nynější srbský Niš), město Serdica (dnešní Sofii) a mířil na Konstantinopol. Té se za poplatek vyhnul, ale obrátil se do Řecka. Zastavili ho až u Thermopyl a uzavřel ještě výhodnější smlouvu. Pak se obrátil k slabší Západořímské říši. O pomoc ho poprosila Honoria (poslala mu prsten), sestra císaře Valentiniana, která byla těhotná se svým milencem nízkého původu. Attila si to vyložil jako nabídku k sňatku a jako věno požadoval polovinu Západořímské říše. Západořímské říši se podařilo Attilu porazit roku 451 v bitvě na Katalunských polích, kde vojevůdci Flaviovi Aëtiovi pomohli Vizigóti. To ale nezabránilo Attilovi vytáhnout na Řím znova v roce 452. Obsadil oblast Milána, Padovy, Brescie (uprchlíci se uchýlili na ostrovy v Jaderském moři a založili Benátky) a pokračoval na jih. Zastavil se až před branami Říma, kde se setkal s papežem Lvem Velikým. Údajně na něho zapůsobila odvaha a svátost papeže, a proto odtáhl. Ale asi ještě větší význam sehrálo tučné výkupné. Naštěstí pro Řím a celou Evropu Attila již následující rok zemřel po prohýřené novomanželské noci.