Punské války

Punské války

 

            Války Říma s Kartágem tzv. „Punské války“ byly vyvolány snahou obou mocností o nadvládu ve Středomoří. Kartágo ležící v oblasti dnešního Tunisu založili Féničané pocházející z oblasti dnešního Libanonu. Kartáginci byli známí obchodníci a mořeplavci, kteří dopluli až k břehům Anglie i obepluli Afriku. Věnovali se hlavně námořnímu obchodu, obchodovali se stříbrem, mědí, cínem i slonovinou. Později přibyl výhodný artikl – otroci. Na začátku 3.st.př.n.l. byli na moři páni. S nadsázkou se říkalo, že bez dovolení Kartága si nikdo ve Středozemním moři nesmí ani ruce umýt.

            S Římem mělo Kartágo na chvíli i spojeneckou smlouvu, když Itálii ohrožoval Pyrrhos z Epeiru. Ale vývoj šel dál. Záminku k první punské válce, která trvala v letech 264 – 241 př.n.l. poskytla osada Messana (dnešní Messina). V té vládli kampánští  žoldnéři syrakuského krále Agathokla, kteří si říkali Mamertini (podle boha války Marta). Nový vládce v Syrakusách Hierón II. je napadl. Zoufalí Mamertini vyslali žádost o pomoc ke Kartágu i k Římu a ti tam na sebe narazili. Hierón stál původně na straně Kartága, ale když mu po prohrané bitvě byl nabídnut přijatelný mír (dle zásady Říma -  neponižovat nepřítele, který se může hodit), přešel na stranu Římanů.

            Zpočátku měli navrch na moři zkušenější Kartaginci. R. 260 př.n.l. došlo ke střetnutí u Liparských ostrovů, kde Římané manévrovali tak katastrofálně, že jejich 17 lodí i s konzulem padlo do zajetí bez boje. V bitvě u Myl už Římané zvítězili. Nakonec vymysleli taktiku, že můstky zahákávali k sobě lodě, aby boj se podobal boji na souši. Celkově pak ve válce Římané zvítězili a získali svou první zámořskou kolonii – Sicílii.

            Kartágo přeneslo své aktivity do Hispánie, kde otec Hannibala Hamilkar začal budovat velkou pozemní armádu. Záminkou k vyvolání 2.punské války bylo napadení města Saguntum, které mělo spojeneckou smlouvu s Římem. Řím požadoval vydání Hannibala, Kartágo odmítlo a byla vyhlášena válka. Hannibal sebral svoji velikou armádu, kde zdědil velení po svém otci a vyrazil na Řím přes Alpy. Cestou utrpěl velké ztráty, ale podařilo se mu spojit s Kelty a na italském území několik bitev slavně vyhrál (v roce 217 př.n.l. u jezera Trasimeno a v r. 216 př.n.l. u Cannae - Kann). Ovšem mateřské Kartágo ho nedostatečně zásobovalo (zrovna se tam rozhořel vnitropolitický boj) a Hannibal si nedovolil napadnout Řím. Nakonec Řím napadl Kartágo a Hannibal byl nucen se ho vydat bránit. Zradou Numiďanů prohrál rozhodující bitvu u Zamy, kde ho porazil Scipio Africanus roku 202 př.n.l.

             Kartágo se i z porážky začalo vzpamatovávat, což bylo trnem v oku některým Římanům. Římský senátor Cato Starší každou svou řeč končil slovy: „A mimo jiné si myslím, že Kartágo by mělo být zničeno.“ Nakonec z obavy před růstem Kartága ho Řím roku 146 př.n.l. srovnal se zemí.