Evropský vliv

Evropský vliv

Přelom 20. století znamenal vlnu výstavby železnic v Levantě. Francouzi vystavěli železniční síť v Sýrii; Němci se pustili do výstavby tratě Berlín-Bagdád, která dosáhla do Aleppa; a v Palestině vybudovali Britové železnici spojující Džafru a Jeruzalém. Aby čelil tomuto evropskému vlivu a zabránil drama­tickému poklesu své panovnické autority, oznámil sultán výstavbu Osmany sponzorované Hidžázské železnice vedoucí z Damašku na jih přes Zajordánsko s konečnou stanicí ve svatém městě Mekce. Roku 1908 dosáhla železnice Mediny, 350 km od Mekky, ale bravurní politický tah, ke kterému došlo následujícího roku v Konstantinopoli, sesadil z trůnu Osmany, které nahradil skupinou seku­lárních tureckých nacionalistů; a tak trať nebyla již nikdy dokončena.

V roce 1915 se Británie zavázala podpořit arabské požadavky na získání nezávislosti. Saudsko-arabský princ Husajn měl podnítit povstání proti Turkům. V roce 1916 tajná Sykes-Picotova dohoda rozdělila Blízký východ na oblasti stálé koloniální dominance, bez ohledu na sliby dané Husaj­novi o podpoře arabské nezávislosti. Podle dohody měla Francie ovládat jiho­východní Turecko, Libanon, Sýrii a severní Irák, Británie měla mít v držení pás země od Haify po Bagdád a Perský záliv a většina území Palestiny měla být spravována mezinárodním orgánem. Mezitím princ Husajn, který stále počítal s bezvýhradnou britskou podporou, za pomoci svých dvou synů Abdullaha a Fajsala, zahájil velké arabské povstání. V počátečních stadiích povstání poskytli Britové podporu arabskému povstání ve formě podporučíka T. E. Lawrence, později legendárního „Lawrence z Arábie“. Arabská vojska se soustředila na nově položenou Hidžázskou železnici a dobyla Ma'an, Shobak, Tafileh a Kerak. Ammán padl na konci léta roku 1918 a cesta k útoku na Damašek byla konečně volná. 1. října vstoupili Fajsal a Lawrence vítězně do Damašku a ukončili tak osmanskou nadvládu nad Levantou.