Meziválečný vývoj

Meziválečný vývoj

Když roku 1920 vyhlásili arabští vládní delegáti v Damašku nezávislost Levanty pod vládou krále Fajsala a nezávislost Iráku pod vládou nepřítomného krále Abdullaha, Británie i Francie tyto akty veřej­ně odsoudily. Během několika málo týdnů koloniální mocnosti dostali mandát nad Blízkým východem, byly vyznačeny nové hranice v Levantě a byla oddělena Palestina a Irák, které dostala Británie a Sýrie a Libanon, které dostala Francie. Území Zajordánska, které Abdullah převzal pod svoji vládu v dubnu roku 1921, bylo zanedbané a panovalo zde v podstatě bezvládí. V Zajordánsku tehdy žilo asi 230 tisíc obyvatel, z toho bylo více než 200 tisíc muslimských Arabů a zbytek byli křesťané a Čerkesové. Britové 15. května 1923 na základě britsko-jordánské dohody formálně uznali Abdullaha za hlavu nového emirátu Zajordánsko, který byl navržen jako národní stát připravující se na převzetí plné nezávislosti pod dohledem britského vysokého komisaře se sídlem v Jeruzalémě. Abdullah vyhlásil v roce 1928 první jordánskou ústavu a o rok později se konaly první volby do legislativní rady.