Nástup islámu

Nástup islámu

Na počátku 7. století dále na jihu, na Arabském poloostrově, shromáždil kolem sebe prorok Mohammed velké množství stoupenců nového monoteistického náboženství. Tři roky po Mohammedově smrti, roku 635, dobyla muslimská vojska pod vedením prvního muslimského chalífy Abú Bakra Damašek. Následujícího roku na březích řeky Jarmuk porazilo toto vojsko byzantskou armádu vyčerpanou desetiletími války s perskými Sasánovci. Muslimové, nebo spíše jejich náboženští vůdcové, se brzy rozhodli přestěhovat hlavní město muslimů z vyprahlé Arabské pouště do Damašku. A Zajordánsko se opět proměnilo: ocitlo se na hlavní poutní trase mezi hlavním městem a svatými místy Mekkou a Medinou a leželo také v samém srdci rychle se rozvíjejícího impéria, které v době největšího rozmachu sahalo od Indie prakticky až po Pyreneje. V roce 750 získali vládu nad celou říší představitelé nové dynastie Abbásovci, kteří vybudovali nové hlavní město Bagdád. Ze Zajordánska se stala jen provincie, kterou čekala doba temna. V roce 969 byl v Káhiře vyhlášen nový chalifát Fatimovců, kteří krátce na to převzali vládu nad Palestinou, Zajordánskem a jižní Sýrií. Roku 1037 převzali moc v abbásovské říši seldžučtí Turci a během 50 let vládli z Bagdádu jako sultáni, brzy porazili Fatimovce a Byzantince a znovu v Zajordánsku nastolili ortodoxní sunnitský islám. Již roku 1095 volal papež Urban II. po evropském zásahu na Blízkém východě, aby byla v Palestině opět nastolena křesťanská vláda. Začaly křížové výpravy.