Nejstarší dějiny

Nejstarší dějiny

Během paleolitu — starší doby kamenné (cca 500 000-17 000 př.n.l.) — bylo jordánské klima příznivější než dnes a na místech, kde se nyní rozkládá poušť, byla tehdy savana. Místní populace lovců-sběračů se živila sběrem divoce ros­toucích plodin a lovem velké zvěře, mezi niž patřili lvi, sloni, medvědi a gazely. Střední doba kamenná — mezolit (10 000-7000 př.n.l.) představuje počátek zemědělské výroby. Přibližně od roku 7000 př.n.l., během neolitu, došlo ke třem významným posunům, které zásadně ovlivnily způsob života zdejší populace. První změna úzce souvisela s objevením nových zdrojů potravy rozšířením a zdokonale­ním zemědělské výroby — naučili se pěstovat obilí, díky čemuž si zajistili stálý přísun potravy, a chovu domácích zvířat, díky čemuž lidé začali opouštět polonomádský způsob života a začali budovat stálé osady. Druhá změna pramení ze změny klimatu: průměrná teplota vzrostla, východ­ní savana vyschla a přeměnila se na téměř neobyvatelnou poušť. Přeměna této oblasti na poušť znamenala rozdělení Zajordánska na vyprahlý východ a úrod­ný západ, což přinutilo většinu lidí přesunout se do západních oblastí, které si dodnes udržují nejhustší populaci. Třetí významný posun ve vývoji neolitické populace znamenal vynález výroby keramiky. Někdy kolem roku 5000 př.n.l. se do Zajordánska dostala keramika z pokročilejších civilizací v Mezopotámii. Přibližně kolem roku 4000 př.n.l., v chalkolitu, nazývaném také někdy doba měděná, uměli již lidé tavit měď, kterou využívali na výrobu šatních spon, seker a hrotů šípů. Běžnými pěstovanými plodinami tehdy byly olivy, čočka, datle, ječmen a pšenice a z hospodářských zvířat se chovaly kozy a ovce.