Bosna a Hercegovina

Počátky historie dnešní Bosny a Hercegoviny jsou spojeny s poměrně vyspělými ilyrskými kmeny, které od 2.tisíciletí př.n.l. začaly osidlovat Balkánský poloostrov a které odolávaly Řekům, ne však Římanům. Po rozdělení římského impéria na konci 4.století zdejší území připadlo Východořímské pozdější Byzantské říši. Zlatý věk Bosna zažívala v průběhu 13. a 14.století, kdy se podařilo na krátkou dobu vytvořit autonomní bosenské království. Pozitivní vývoj spojený s rozvojem místní svébytné kultury byl přerušen osmanskou expanzí. Území Bosny&Hercegoviny se stalo nárazníkovou oblastí mezi křesťanským a islámským světem.

Po porážce Turků u Vídně na konci 17.století dochází k postupnému omezování osmanské moci na Balkáně a tak se Bosna dostává pod nadvládu habsburské říše. Období rakousko-uherské moci je zpočátku i časem stability a rozvoje. Na přelomu 19. a 20.století se však národnostní situace v oblasti komplikuje natolik, že se stává jedním z důvodů propuknutí první světové války. Meziválečné období je spojeno s existenci nestabilního mnohonárodnostního Království Slovinců, Chorvatů a Srbů, jehož byla B&H součástí. Ještě tragičtější období nastalo v průběhu druhé světové války, kdy fašisticky orientovaní chorvatští ustašovci terorizovali příslušníky ostatních národů. Jako reakce na válku a krutovládu ustašovců vzniklo jugoslávské partyzánské hnutí pod vedením komunisty Josipa Broze Tita, který po válce obnovil Jugoslávii, ne však jako království, ale jako republiku, a zahájil budování socialismu. Jediným pojítkem mnohonárodnostní Jugoslávie však byla osobnost Tita, po jehož smrti v roce 1980 se začaly objevovat trhliny v soužití jednotlivých jugoslávských národů. Tyto nesváry vyústily v 90.letech v rozpad Jugoslávie a ve vypuknutí krvavé občanské války. Bosenská válka byla ukončena v roce 1995 tzv. Daytonskou smlouvou. Poválečný vývoj samostatné Bosny a Hercegoviny směřuje přes všechny problémy k zavádění tolik potřebných reforem a ke sbližování s evropskými zeměmi.