Druhá světová válka

Druhá světová válka

Tato dekáda pro Bosenské obyvatelstvo znamenala opravdu dobu temna. V Chorvatsku vládlo od roku 1941 chorvatské revoluční hnutí zvané Ustaša. Byla to ultranacionální organizace fašistického a militantního charakteru. V době jejího působení se rozmohlo masové, rasově orientované vyvražďování především zdejších Židů a také Srbů.

            Reakce Srbů na sebe nenechala dlouho čekat a tak se začala utvářet dvě odbojová hnutí leč rozdílných názorů. Jedni se nazývali Jugoslávští partyzáni prosazující komunismus, které vedl revolucionář Josip Broz Tito. Druhé hnutí si říkalo Ravnogorští četnici, jež měli v čele srbského generála Draža Mihajloviče.

            Odporové snažení obou skupin bylo poměrně efektivní a dokázali Němcům vzdorovat, avšak myšlenka na stálejší spolupráci nebo dokonce na sjednocení obou organizací byla absolutně nereálná, jelikož se zásadně lišily idejemi i záměry. Zrodila se i určitá muslimské frakce, která si počítala velmi krutě.

Tak se postupem času utvořil strach šířící chaos, ve kterém mezi sebou bojovalo mnoho rozdílných násilných skupin, přičemž některé válčily za upevnění fašismu v Chorvatsku, další za osvobození a jiné měly cíle pouze rasově či národně orientované.

            Úspěch nakonec slavil Tito a jeho partyzáni, když po několika zásadních střetech, čímž byla třeba bitva na Neretvě nebo bitva na Sutjesce, finálně zvítězil roku 1943. Téhož roku uspořádali ve městě Jajce dvakrát sněm nazývaný ANVOJ(Antifašistický výbor národního osvobození Jugoslávie), v jehož čele působil Tito. Zde se rozhodlo jak o obnovení Jugoslávie, tak o její budoucí struktuře.