Poválečný vývoj

Poválečný vývoj

Daytonská smlouva určovala, že si Bosna a Hercegovina zachová hranice, ale její správa bude rozdělena do dvou státních celků neboli entit. Jednou z nich se stala Srbská republika a druhou byl stanoven Federativní stát, jenž se národnostně skládal z Muslimů a Chorvatů. Pomyslné hranice mezi oběmi částmi kopírují předěl národnostních skupin, ale tak aby byla územně rovnocenná. Smlouva v neposlední řadě zahrnovala právo válečných uprchlíků na návrat do svých dřívějších domovů.

            Bosně a Hercegovině se při poválečně obnově dostalo určitých finančních injekcí, jakožto od EU či Japonska. Přesto, že se poměry v této zemi začaly pozvolně zlepšovat, stále zde zůstávalo přítomno nemalé množství problému, kterými byla a je národnostní nesnášenlivost nebo chybějící či zničená infrastruktura.

            V roce 1996 byl v srbském presidentském úřadu nuceně vystřídán Radovan Karaždič Biljanem Plavšičem. Ten určil nové mocenské centrum ve městě Banja Luka, a tím také hlavní město Srbské republiky.

Země nutně potřebovala reformy, čehož se ujal nový ministerský předseda Milorad Dodikov, ale pozici mu stěžovalo několik faktorů a při dalších volbách roku 2000 již znovu zvolen nebyl. Byla také ustanovena centrální banka země sídlící v Sarajevu. Při procesu o vytvoření plnohodnotné republiky musely být vybrány státní symboly, což se uskutečnilo v roce 1998. Roku 2006 došlo ke sjednocení všech frakcí bosenských ozbrojených sil do komplexního útvarů OSBiH.

Navzdory tomu, že je Bosna a Hercegovina vnitrostátně nadále národnostně separována, výhradně nacionální smýšlení ustupuje do pozadí a je zaznamenán přiměřený hospodářský progres.