Budování socialismu

Budování socialismu

Bosna za nových poměrů získala status republiky, přičemž byla součástí nově vzniklé socialistické federativní republiky Jugoslávie, v jejímž čele stanul Josip Tito. V zemi se začal budovat těžký průmysl a také velmi potřebná komunikační infrastruktura. Postupně docházelo i ke zlepšení hospodářské a kulturní situace.

            Roku 1954 se Tito rozkmotřil s ruským diktátorem Stalinem, tudíž Jugostávie přeorientovala svůj zájem na Egypt a Indii, což mělo zajistit určitou neutralitu. Tato změna znamenala zrušení majoritní části restrikcí postihujících náboženský život, avšak obyvatelstvo s nacionálně rozdílným původem mělo stále potřebu sjednocení se se svým vlastním národem či vírou. To bylo problémem především muslimů, kteří vůbec nebyli považování za jednu z Jugoslávských národností. To se však zvrátilo v roce 1971, kdy Muslimové došli emancipace, když byli oficiálně uznání jakožto další jugoslávskou národností.

            V roce 1980 zemřel velmi schopný Josip Tito, načež vyplul na povrch opravdový stav Jugoslávské správy. Ukázal se jako prorostlý korupcí s velmi omezenou funkčností. Dalším projevem se stalo zostření vztahů mezi jednotlivými národy. Ekonomická situace měla stále degresivní průběh, v roce 1988 se státní dluh vyšplhal na 33 miliard dolarů, nezaměstnanost stoupala, což značně přikládalo do ohně nacionálním tendencím. Znovu se objevil rozkol názorů v tom, že Srbové prosazovali větší centralizaci, narozdíl od Chorvatů a Bosňanů, jenž usilovali o větší nezávislost na národní úrovni.

            Vše vyústilo v podporu Srba Slobodana Miloševiče, jenž v několika známých projevech proklamoval jednoduché vyřešení soudobých problémů a dával tím naději milionům lidí. Jeho úspěch byl také akcelerován subvencí zahraničních, povětšinou evropských států. Miloševič byl tedy 9. prosince roku 1990 zvolen prezidentem Srbska. Avšak tento muž tak nutnou hospodářskou obrodu nepřinesl, spíše dokázal zemi jak politicky, tak ekonomicky destabilizovat.

            Nacionálně-separatistické snahy v Jugoslávii eskalovaly válkami Slovinců a Chorvatů s jugoslávskou lidovou armádou, jež byla ovládána Srby. Stejné směřování se objevilo i v Bosně, když v si prvních svobodných volbách v listopadu 1990 zvolily nacionalistické strany, které značně předčily komunisty. Následně došlo ke spojení bosenských Chorvatů a Muslimů, což 15. října 1991 resultovalo ve vyhlášení odtržení Bosny od Jugoslávie. Etnicky srbská část Bosny si 9. ledna 1992 v Sarajevu vytvořila svou vlastní správu, nezávislou na centrální vládě, čímž byla vyhlášena Srbská republika Bosna a Hercegovina což následovala chorvatská část obyvatelstva, která stanovila společenství Střední Bosna. Avšak všechny tyto celky usilující o udržení své národní identity zůstaly součástí bosenské federativní republiky.

Příštího roku se ještě uskutečnilo referendum, v němž se měli voliči vyslovit, jestli stojí o samostatný stát. Navzdory bojkotu ze strany Srbů výsledky referenda jasně ukázaly ve prospěch autonomního státu a tak byla 6. dubna 1992 vyhlášena nezávislost Bosny a Hercegoviny a o den později byl tento nový stát uznán jakožto suverénní republika Mezinárodním společenstvím a stal se členem OSN. Prvním presidentem svrchované země se stal zakladatel Strany demokratické akce, Alija Izetbegovič.