Bulharsko

Počátky bulharské historie jsou spojeny s národem Thráků. V průběhu 8. století př.n.l. se začal na zdejším území uplatňovat řecký vliv. Řekové se usazovali především v pobřežních oblastech Černého moře. Pozdější Římané ovládli i vnitrozemský prostor a římská nadvláda trvala skoro pět set let. Během stěhování národů přicházejí Slované, ale také kočovní turkotatarští Bulhaři, kteří načas narušují nadvládu Byzantské říše v oblasti a vytvářejí první bulharský stát. V 10. století se začala objevovat vnitřní nejednotnost a otevřela se cesta ke krizi bulharské říše. Toho využili byzantští císaři a opět načas ovládli území, ale nespokojené místní obyvatelstvo se pustilo do boje s cizí nadvládou. Na konci 12. století byl bulharský stát obnoven. Spory mezi jednotlivými místními šlechtici-bojary vyústily v rozpad říše a pozdější tureckou nadvládu. Boj za svobodu zdejšího obyvatelstva se zrodil v klášterech, které zůstaly i v nepříznivých dobách nositelem bulharské kultury.  Přes rostoucí rakouský vliv se postupně vytvářel na konci 19. století nový bulharský stát,  který v roce 1908 vyhlásil nezávislost na Osmanské říši. Chaos meziválečného období vyrůstal mimo jiné z porážky Bulharska v 1.světové válce. Za 2.světové války byla země spojencem fašistického Německa. Na základě referenda po osvobození Rudou armádou byla zrušena monarchie a vyhlášena lidová republika. Socialistické Bulharsko se stalo členem RVHP a vojenského seskupení Varšavská smlouva. Díky rozpadu sovětského mocenského bloku na začátku 90. let i zde došlo ke zrušení monopolu vládnoucí komunistické strany a Bulharsko se postupně začalo přeměňovat v demokratický stát.