Byzantská říše

Byzantská říše

            Když se v roce 395 rozpadlo římské impérium, tak teritorium dnešního Bulharska připadlo Východořímské říši, neboli Byzanci. Přesto, že Byzantská říše fungovala další stovky let, na bulharském území zavládal povětšinou neklid. V pátém století zde bylo pronikání Slovanů a Avarů stále častějším jevem, což se stupňovalo i ve století šestém a sedmém. Slované se zde usazovali, jejich moc se navyšovala a asimilovali tady žijící Thráky.

Kočovné bulharské kmeny sjednotil roku 632 chán Kubrata, jenž záhy dokázal obsadit  území dnes Bulharského státu. Turkotatarští Bulhaři nejen že dokázali uzmout určitá území Byzanci, ale také si dokázali podmanit některé ostatní kočovné kmeny, těmi nejzásadnějšími byli Slované. Historicky první Bulharská říše vznikla pod vedením chána Asparucha v roce 681, přičemž hlavním městem byla zvolena Pliska v západní části území. V této době postupně splynuli minoritní Bulhaři s početnějšími Slovany, čímž se utvořil bulharský národ. Když vládl v letech 701-718 chán Tervel, Bulharská říše zažívala nebývalý rozmach, rozšířila se směrem na jih a západ, přičemž odrazila i arabský atak.

Následující staletí charakterizovaly časté boje Bulharů s Byzancí, avšak Bulharsko pokračovalo stále v rozšiřujícím se trendu. V tomto duchu probíhala i vláda chána Kruma Strašlivého, jenž byl u moci od roku 803 až do roku 814, kdy se spory vyhrotily tak, že nejdříve byzantské vojsko vyplenilo Plisku, což následovala reakce v podobě válečného obléhání Konstantinopole Bulhary. Tento panovník se však zasloužil i ve vnitřně-správní organizaci země, když vydal první Bulharský zákoník.

 Nastolení míru přišlo až za vlády dalšího panovníka jménem Omurtag, který vládl v letech 814-831, když se na ukončení bojů dohodl s byzantským císařem Lvem V. V období kdy byl Omurtag u moci země vzkvétala, vytvořil centralizovaný vládní aparát a systematizoval správu armády, rozšířil území o Uhry a další území, čímž říše dosahovala výjimečně velké rozlohy a v neposlední řadě investoval do stavební činnosti.

Roku 852 na jeho trůn nastoupil chán Boris I. Ten se odhodlal k velkému kroku, z politických důvodů - především za účelem sjednocení nově vznikající říše roku 865 oficiálně konvertoval ke křesťanství. Zároveň s touto změnou vznikala nezávislá bulharská církev, což bylo doprovázeno novým slovanským písmem - hlaholicí. V tomto případě zapracovali proslulí představitelé christianizační misie – Cyril a Metoděj. Později roku 889 odešel Boris na odpočinek, leč zjistil, že se jeho nastupující syn Vladimir snaží o navrácení celé říše k pohanským bohům, a tak se vrátil a svého syna svrhnul.

Na trůn dosadil Vladimirova mladšího bratra Simeona, který za své vlády podpořil už tak velmi progresivní směřování Bulharské říše, takže císařství v této epoše dosáhlo svého vrcholu. Definitivním triumfem jak cara Simeona tak Bulharů byla porážka byzantské armády roku 917 v bitvě u Acheloj, čímž se tato říše stala nejmocnějším evropským státem své doby.