Druhá světová válka

Druhá světová válka

Několik let před vypuknutím války v Bulharsku sílil německý vliv a to především po hospodářské stránce. Z mocensko-strategických důvodů se Němci snažili navýšit bulharský dluh vůči jejich státu, aby si Bulhary ekonomicky ještě více připoutali. Navzdory tomu, že na úplném začátku války Bulharsko deklarovalo neutralitu, se roku 1941 připojilo na stranu osy, když se stala velmi pravděpodobnou konfrontace s německým vojskem.

            Záhy bylo Bulharsko obsazeno německou armádou, což však na základě spojenectví proběhlo bez odporu. Ale zanedlouho poté Bulhaři dostali od Třetí říše požadavek na vydání židovského obyvatelstva, což jejich vláda odmítla. Příslib ze strany Němců, že Bulharsko získá Makedonii se vyplnil, když bylo poraženo Řecko a Jugoslávie, bulharská armáda se zmocnila nejen části Makedonie, ale i řecké Thrácie.

            Roku 1943 nenadále skonal bulharský car Boris III a na právě osiřelý trůn usedl jeho velice mladý syn Simeon II. Bulharsko ve válce také strádalo, v průběhu zimy v letech 1943-1944 se ocitlo pod silným útokem Spojenců v podobě náletů, jenž demolovaly velká města. Tak se místní provizorní vláda pokusila o uzavření separátního míru, avšak bezúspěšně.

            V Bulharsku přirozeně vznikaly různé partyzánské organizace. Tou nejvýznamnější byla Vlastenecká fronta, ve které disponovali nemalým vlivem i komunisté. Tyto sklony začaly již v roce 1941, když se utvořil první partyzánský oddíl a osvoboditelské tendence se v dalších letech stupňovaly. Osmého září 1944 se Rudá armáda vylodila na černomořském pobřeží, a tak Bulharsku nezbylo, než změnit orientaci na stranu Spojenců. Vše eskalovalo 9. září 1944, když propuklo lidové povstání a pod taktovkou Vlasteneckého hnutí byla ustanovena lidová vláda.