Meziválečné období

Meziválečné období

V první světové válce Bulharsko nehrálo žádnou z nejdůležitějších rolí, avšak součástí válečné vřavy se stalo. Do války vkročilo roku 1915 po boku Ústředních mocností a s nimi také celou válku prohrálo. Následně se obyvatelé masově vzbouřili proti Ferdinandovi a jeho proněmecké orientaci, což ho donutilo roku 1918 přenechat trůn svému synovi Borisovi III.

Versailleská mírová smlouva řešící poválečné mocenské uspořádání z roku 1919 znamenala pro Bulharský stát tvrdou ránu. Ztratila podstatnou část ze svého území a byla nucena platit vysoké válečné reparace. To však bylo jen úvodním jevem nastupujícího neklidného období v bulharských dějinách. Hospodářská situace v zemi byla velmi nestabilní a její vyspělost na poměrně nízké úrovni. Roku 1920 proběhly volby, ve kterých zvítězil Agrární svaz v čele s ministerským předsedou Alexandrem Stambolijskim. Jeho vláda však prosazovala radikální reformy, což vedlo ke krvavému vládnímu převratu roku 1923, při kterém byl předseda Stambolijski zavražděn pravicovými militantními revolucionáři. Následně vzplálo povstání nemalých rozměrů, které však bylo nelidsky potlačeno Alexandrem Cankovem, který ihned po nastoupení do funkce zavedl fašistický režim a všudypřítomný teror. Naštěstí byl pod tlakem zahraničních mocností donucen o rok později odstoupit. V roce 1925 se tentokrát pokusili o změnu v zemi násilím komunisté, když spáchali atentát na bulharského cara Borise III, leč neúspěšně.

Na začátku 30. let 20. století se i v Bulharsku významně projevila světová hospodářská krize, tudíž se zhoršovaly poměry a země se stávala závislejší na kapitálu cizích států. Doprovodným  jevem, jenž měl přirozeně i další příčiny, se stala sílící nevraživost mezi jednotlivými vrstvami společnosti a také se utvářely mnohé extremistické organizace, nejčastěji fašistického charakteru. Postupně se moci ujala vojenská pravicová skupina zvaná Zveno, která zinscenovala roku 1934 nekrvavý státní převrat, přičemž byly zrušeny konkurenční politické strany. Navzdory tomu, že car Boris III byl v této situaci pravomocně velmi omezen, si dokázal po čase zajistit podporu, svrhl vládu, prohlásil se samovládcem a parlamentní systém znovu uvedl do chodu.