Bulharský stát

Bulharský stát

Obyvatelstvo bylo viditelně nespokojené se situací v cizí moci, a tak se postupně objevovaly odporové tendence. Většího efektu se dosáhlo při masovém povstání roku 1185 v popředí se dvěma bojarskými bratry Petrem a Asenem. Bulharský stát se dokázal osvobodit, a tak vzniklo roku 1185 druhé bulharské císařství, jež si stanovilo nové mocenské centrum ve městě Veliko Tarnovo. V roce 1185 s Byzancí uzavřeli mírovou dohodu, což byl neoficiální akt uznání nového bulharského státu. V pořadí čtvrtá křižácká výprava roku 1204 podstatně zasáhla Byzanc a nakonec jí pokořila. Její vůdce hrabě Balduin se hned na to prohlásil byzantských císařem. O rok později zaútočil se svou armádou na Bulharsko, leč dočkal se nepříjemného překvapení, byl poražen, zajat a doživotně uvězněn.

            Na trůn nastoupil roku 1218 car Ivan Asen II. a nejen díky jeho diplomatickým schopnostem nastal všeobecný vzestup. Říše se opět rozrostla o některá území, tamější kultura opět vzkvétala, rozmohly se obchody se zahraničím a řemeslná výroba získávala mnohem vyšší úroveň. Avšak po smrti vládce Ivana se křivka směřování bulharského státu opět vychýlila směrem dolů. Říše se stala objektem výpadů kočovných Tatarů a Arabů, ale hlavní příčina zániku celistvého bulharského státu vězela v mocenských poměrech říše samotné. Totiž jednotliví místní šlechtici si začali uzurpovat moc na úkor druhých, a tak se země utápěla ve svých vnitrostátních bojích. Navíc obyčejní lidé propagovali svojí nelibost k feudálnímu systému v selských povstáních a to zejména ve druhé polovině 13. století.

Obraz 14. století v Bulharské říši měl podobu jednak soupeření carské moci s mocí bojarů, pak také bojů mezi bojary samotnými, navíc občasného odrážení útoků Byzantinců, Tatarů a Srbů a nezapomínejme na rozkol náboženských hnutí. Tyto hlavní, ale i další faktory nakonec vyústily v rozpad říše na 3 celky – Trnovské carství, Dobrudžské knížectví a Vidinské carství, jež byly velmi striktně separovány.