František I.

František I.

 

   Vláda Františka I. začala úspěšně. Obnovil spor o Milánsko a podařilo se mu zvítězit nad Švýcary držící Milánsko v bitvě u Marignana roku 1515. Po zradě papeže Julia II za Ludvíka XII, vedla Francie s Vatikánem otevřený boj. Nový papež Lev X. Medicejský navázal s Františkem jednání, která skončila kompromisem pro francouzskou korunu a Vatikán na úkor francouzské církve. Jindřich VIII se v Anglii rozešel s Římem, aby mohl vyplenit kláštery, František I. je vyloupil po dohodě s Římem.

   Povzbuzen úspěchy zatoužil mladý energický František po titulu císaře Svaté říše římské. Do této funkce volilo 7 kurfiřtů (jedním z nich byl i král český) a tito kurfiřti bývali úplatní. František I. čtyři kurfiřty uplatil francouzským zlatem. Ovšem měl mocného soupeře v podobě vnuka císaře Maxmiliána, španělského krále Karla V., který kurfiřtům slíbil peníze až po svém zvolení. Takže vyhrál a rozpoutal se dlouhotrvající mocenský zápas mezi ním a Františkem. Anglický král Jindřich VIII. podporoval tu či onu stranu tak, aby byla co nejlépe nastolena rovnováha v Evropě. Nejmocnější v tu chvíli byli Habsburkové – ovládali Španělsko, Nizozemí, Německo, Rakousko (včetně Čech). František byl rozhodnut se proti tomuto obležení spojit s kýmkoliv, jeho spojencem se stal sultán Sulejman Veliký k pobouření celé Evropy. Rozhořela se válka mezi Karlem V. a Františkem I., kde Karel V. vyhrál bitvu u Pavie a zajal francouzského krále.

   Regentské vlády se ujala matka krále Louisa Savojská. Štěstím pro Francii bylo, že všechny vrstvy obyvatelstva ji podporovaly, nebyla v té době žádná spiknutí ani bouře v Generálních stavech. Karel V. chtěl Františkovi vnutit potupný mír, Anglii by se navrátila Normandie, Španělsku dědictví Karla Smělého – Burgundsko a zrádci konetáblovi Bourbonskému Provence. Na takový mír odmítl František přistoupit, řekl, že raději v zajetí zemře. Karel V. dostal strach, krále by ve Francii nahradil nový a jemu by zbyla nepotřebná mrtvola. Nakonec z Františka dostal smlouvu, že podstoupí Burgundsko a jako zástavu splnění slibu dá do Španělska jako rukojmí své dva syny.

Ovšem František se i přes rukojmí odmítl vynucenému slibu podvolit a i burgundské stavy důrazně prohlásily, že se nepodvolí. Smlouvu za neplatnou prohlásil i papež. Děti ze zajetí nakonec dostala jejich babička Luisa Savojská, která vyjednala tzv. „dámský mír“ s arcivévodkyní Markétou, místodržitelkou Nizozemí a tetou  Karla V. Děti byly vykoupeny za výkupné. Součástí míru byla i dohoda, že se král František ožení s Eleonorou Rakouskou, sestrou Karla V., která byla vdovou po portugalském králi. Ta se chudinka musela poddat svému osudu a strávit svůj život nikým nemilována v ústraní francouzského dvora.

   Kromě této nešťastné vnější situace však František pozvedl zemi zevnitř. Reformoval daňový systém a vytvořil některé nové státní instituce. Do Francie přinesl renesanci – v renesančním duchu nechal přestavět zámky na Loiře (Blois, Amboise) nebo vystavět (Chambord). Přestavěl Louvre a pozornost věnoval i zámku ve Fontainebleau. Působil také jako mecenáš umělců – podporoval Leonarda da Vinciho, Benvenuta Celliniho a další. Zajímavý byl i Františkův milostný život. Jeho první nemilovanou manželkou byla Klaudie (dcera Ludvíka XII a Anny Bretonské), po které je pojmenována rostlina renklóda (ze spojení královna „rein“ a Claudie). Král si jako svou životní družku vybral stejně temperamentní ženu jako byl on sám – hraběnku Francoise de Chateaubriant.