Jindřich II.

Jindřich II.

 

Jindřich II. mohl být jedním z největších francouzských králů, kdyby nezemřel na následky zranění při turnaji příliš brzy. Byl chladný, inteligentní. Španělsko nenáviděl z hloubi duše už z dob svého zajetí. Pochopil marnost snažení Francie v oblasti Itálie a snažil se zabezpečit francouzské hranice. Jeho spojencem se zpočátku stali němečtí protestanti. Katolický Karel V. chtěl Německo sjednotit a proměnit v dědičnou monarchii, Jindřich podporoval „germánské svobody“ a tedy Německo rozdělené. Německá knížata mu nabídla, pod podmínkou, že je bude podporovat, tři biskupství – Méty, Toul a Verdun (na přechodnou dobu). Němci, kteří ho povolali, ho poté zradili, ale hrdinské vítězství v Métách vybojoval František de Guise. Ten pak přemluvil Jindřicha k novému italskému dobrodružství, které skončilo katastrofou. Oslabenou Francii napadli Španělé a Angličané ze severu a Savojsko z východu. Naštěstí armáda Francie našla ještě dost sil, František de Guise se spěšně vrátil z Itálie, a Francouzi dobyli Calais. Nakonec už si všichni přáli mír.

V Habsburských državách už došlo ke střídání, Karla V. nahradil ve Španělsku Filip II. a na římském trůnu jeho bratr Ferdinand. Nakonec Francie mírem získala ona 3 biskupství a vzdala se svých nároků na Savojsko a Itálii. Aby reputace byla zachráněna, dostala Savojsko věnem Markéta Francouzská, sestra Jindřicha II. Alžbětu Francouzskou, dceru Jindřicha II. si nakonec vzal španělský král Filip II. Na oslavu míru byl uspořádán turnaj, který se stal králi osudným. Místo toho, aby se konečně po podepsání míru věnoval vnitřní správě země, zanechal Jindřich II. po sobě nezletilé syny a vdovu-cizinku Kateřinu Medičejskou.

Jindřich II. žil po celou dobu v zajímavém manželském trojúhelníku. Již jako mladík se zamiloval do své vychovatelky Diany de Poitiers, která byla nesmírně krásná, ale o 18 let starší než Jindřich. Měla krásnou štíhlou postavu, kterou si udržoval svou zálibou – lovem. Na své tělo byla patřičně pyšná, a proto je často na obrazech zachycena v triumfální nahotě. Na druhou stranu však byla zbožná a velice ctnostná. V mládí ji provdali za o mnoho let staršího vlivného šlechtice Louise de Brézé. Ale i tomu byla příkladně věrná. Její otec se zapletl do zrady konetábla Bourbonského, tehdejší král František I. mu udělil milost až na popravišti. Vznikly pomluvy, že Diana uprosila krále Františka všemi prostředky, ale spíše měl vliv její manžel. Zanedlouho Diana ovdověla a dostala od krále za úkol věnovat se výchově mladého zádumčivého prince. Ten se do ní bezhlavě zamiloval. Ovšem dokud byl pouze druhým v pořadí na trůn, neměl u ctnostné Diany šanci. Jeho milenkou se s největší pravděpodobností stala, až když se po smrti svého bratra stal následníkem trůnu.

Prince Jindřicha oženil jeho otec s příbuznou tehdejšího papeže Kateřinou Medičejskou. Medičejští v té době ještě byli považováni za zbohatlé kupce a protože Jindřich tehdy nebyl následníkem trůnu, neměla se stát Kateřina francouzskou královnou. O několik desetiletí později se již na její příbuznou Marii Medičejskou všichni dívali jako na princeznu a vhodnou nevěstu pro Jindřicha IV. Diana nepovažovala ošklivou a ještě dětskou Kateřinu za soupeřku, jí náleželo srdce mladého Jindřicha. Dokonce ji Diana i podporovala a nabádala Jindřicha, aby plnil své manželské povinnosti. Když byla Kateřina dlouho neplodná a začalo se uvažovat o rozvodu, Diana ji zachránila. Nechtěla, aby Kateřinu nahradila nějaká jiná. Ale i tento fungující trojúhelník byl jednou narušen. Na francouzský trůn přijela snoubenka Jindřichova syna Františka Marie Stuartovna. Ta byla dcerou skotského krále (vnučkou sestry anglického krále Jindřicha VIII. Markéty) a Marie de Guise, která pocházela z nejmocnější rodiny Francie. V její družině jako vychovatelka byla jistá lady Flamingová, která zaujala Jindřicha II. Ze začátku asi manželka Kateřina se škodolibostí sledovala, jak je manžel nevěrný i své milence, ale pak obě dámy spojily síly a lady Flemingová se musela vrátit do Skotska. Když se Jindřich II. stal králem, projevila se u Diany ještě jedna vlastnost a to nezměrná chamtivost. Snažila se pro sebe a svou rodinu získat co největší bohatství. Od krále získala i zámek Chenonceaux. Ten sice po smrti krále musela vrátit, ale stejně jí zbylo dostatek majetku a dožila v klidu. Kateřina Medičejská matka následujících tří králů se jí ani nemstila. Pravděpodobně pro to, že na to prostě neměla čas. Z odstrkované královny se z ní přes noc stala nejmocnější žena Francie.