Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte

            Napoleon se narodil v roce 1769 na ostrově Korsika a původně se jmenoval Buonaparte. Traduje se, že pocházel ze skromných poměrů, ale tuto verzi asi rozhlásil sám Napoleon v době revoluce. Jeho rodina až zas tak chudá nebyla, otec byl právníkem a v době Napoleonova narození byl tajemníkem „otce vlasti“ Pascala Paoliho, který vedl boj za korsickou nezávislost. Ovšem v boji za nezávislost byli Korsičané u Ponte-Nuovo poraženi a otec Napoleona pragmaticky přešel do služeb Francouzů.

            Otec zařídil svému synovi studium na vojenské akademii, kde se stal poručíkem dělostřelectva. V té době ještě mladý Napoleon upřednostňoval Korsiku před Francií a byl stoupencem Pascala Paoliho. Ovšem revoluce Korsičany rozdělila. Byli zde profrancouzští revolucionáři, profrancouzští roajalisté a protifrancouzští paolisté. Nakonec ale došlo k neshodám s Paolim a když horlivý bratr Napoleona Lucien napsal pařížskému Konventu, že by Paoli měl být zatčen, musela celá rodina Napoleona rychle z Korsiky uprchnout. Dále už spojil Napoleon svůj život s dějinami Francie a na rodnou Korsiku zanevřel.

            V roce 1794 se Napoleon vyznamenal při dobytí Toulonu, který obsadili Britové a byl jmenován brigádním generálem. Dalším jeho úspěchem bylo potlačení roajalistického povstání v Paříži roku 1795, kdy roajalisty rozprášil „smrští kartáčových střel“, jedinou salvou svých děl. Dále mu bylo svěřeno velení v Itálii, kde dosáhl nad Rakušany řady vítězství. Menším úspěchem bylo tažení do Egypta, když Francouzi chtěli oslabit Anglii blokádou obchodu s Indií. Utrpěli porážku od admirála Nelsona v bitvě na Nilu. Napoleon se nakonec rozhodl opustit své vojáky a vrátit se do Francie.

            Zde po pádu Direktoria (pětičlenné vlády od r.1795) uskutečnil státní převrat a nechal se prohlásit prvním konzulem. Poté vyhrál 2. koaliční válku a začal uspořádávat poměry v zemi. Vydal občanský zákoník, reorganizoval školství i armádu. Ale na podporu své osoby u moci zvýšil policejní systém a zavedl cenzuru. V roce 1804 se nechal od papeže korunovat dědičným císařem.

            Proti ostatním mocnostem byl v této době silným na zemi (vyhrál bitvu u Slavkova roku 1805), ale slabým na moři. U Trafalgaru jeho a španělskou flotilu Horatio Nelson rozdrtil, ač sám v bitvě padl. Proto dále Napoleon bojoval raději na souši, prohnal se přes Německo a Polsko a roku 1807 si tzv. Tylžským mírem rozdělil s ruským carem Alexandrem I. Evropu. Proti Británii zavedl kontinentální blokádu.

            Napoleon pocházel z rozvětvené rodiny, měl 4 bratry a 3 sestry. Jak dobýval Evropu, usazoval své sourozence na jednotlivé trůny v Evropě. Proto jeho matka Letizie, které se říkalo Madam La Mere, mohla prohlásit, že v dětství nařezala zadky hned několika králům Evropy. Josef se stal nejprve králem neapolským, ale roku 1808 povýšil na krále španělského. Ludvík (otec pozdějšího Napoleona III.) se stal králem holandským, Jerome vládl ve Vestfálsku. Pouze zlobivý Lucien nedostal žádný trůn, protože se oženil bez Napoleonova souhlasu. I sestry obdržely tituly. Elisa byla jmenována vévodkyní z Luccy a Piombina, velkovévodkyní toskánskou, Karolina se stala vévodkyní z Guastalle, Karolina se provdala za maršála Murata a vystřídali na neapolském trůnu Josefa.

            I ženy hrály v životě Napoleona důležitou roli. Jeho první láskou byla Desiree, dcera obchodníka s hedvábím z Marseille, do které se Napoleon zamiloval při pobytu v jižní Francii. Jeho bratr Josef se oženil s její sestrou, ale Napoleon dal přednost Josefině. Desiree si pak vzala maršála Bernadotta, který se nakonec stal králem ve Švédsku (jeho dynastie zde vládne dodnes). Desiree si ale Švédsko nezamilovala, v pařížských salónech říkala: „Nemluvte mi o Stockholmu, jen to jméno slyším a dostávám rýmu“.

            První manželkou Napoleona byla Josefína de Beauharnais, vdova po despotickém šlechtici, který skončil pod gilotinou. Z prvního manželství měla 2 děti, dceru Hortensii, která si vzala Napoleonova bratra Ludvíka a stala se královnou holandskou a syna Evžena, který získal tituly v Německu. Napoleon krásnou a bystrou Josefínu miloval i ji nechal korunovat císařovnou, ale později, když už mu nemohla dát dědice, se rozhodl s ní rozvést.

            Jeho druhou manželkou se stala rakouská arcivévodkyně Marie-Luisa, dcera rakouského císaře Františka. Ta byla nejdříve vyděšena, že si má vzít muže, o kterém doma slyšela jen samé hrůzy, ale manželství bylo nad očekávání šťastné. Bylo však rychle ukončeno pádem Napoleona. Měli spolu syna, kterému se říkalo Orlík, ale ten byl nemocen a umřel v mladém věku.

              Příčinou pádu Napoleona se stalo jeho tažení do Ruska, když se mu zdálo, že car nedodržuje blokádu Anglie. U Borodina sice zvítězil, ale Rusové pak uplatnili taktiku „spálené země“. Napoleon našel opuštěnou Moskvu a hlad a zima zničily jeho obrovskou armádu. Potom se proti němu spojila celá Evropa. Prohrál bitvu u Lipska, byl přinucen abdikovat a poté byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba. Z Elby uprchl a cestou do Paříže se k němu přidala francouzská armáda, která ho měla zajmout. Ovšem v následné bitvě u Waterloo byl Wellingtonem poražen a tentokrát deportován až na ostrov sv. Heleny, kde zemřel.