Křížové výpravy

Křížové výpravy

 

V 11. století také začínají nechvalné křížové výpravy, kterých se Francouzi velmi aktivně účastnili. Byzantský císař Alexios požádal papeže, zda by nemohl mu pomoci sehnat do jeho vojska křesťanské dobrovolníky, kteří by mu pomohli odrazit nebezpečí Turků. Papež Urban II. úkol pojal velmi aktivně, pronesl na koncilu plamennou řeč a shromáždění nadchl pro křížovou výpravu. Ovšem jako jeden hlavní cíl bylo stanoveno osvobození Jeruzaléma z rukou nevěřících, o což byzantskému císaři vůbec nešlo, chtěl jen dobrovolníky do svého vojska a ne celé zástupy jemu nepodléhajících křižáků táhnoucí na Východ. V té době vládl v Jeruzalémě egyptský kalif, který byl s císařem zadobře, neboť oba viděli společného nepřítele v Turcích. Křižáci neměli své cíle jasně stanovené, měli přispět na pomoc východním křesťanům a zároveň osvobodit Jeruzalém, ale který z těchto cílů byl přednostnější? Tato nejasnost cílů prochází celou historií křižáckých výprav a do značné míry vysvětluje i jejich konečné selhání.

Papež Urban II. byl původem Francouz a většina velmožů, kteří se zúčastnili 1. křížové výpravy byli Francouzi. Proto také muslimové nazývali křižáky souhrnně „Franky“. S první křížovou výpravou nejel žádný panovník, papež Urban II s nimi nebyl zrovna zadobře, už začal v Itálii dlouholetý spor o nadvládu světské či papežské moci. Výsledkem 1. křížové výpravy bylo dobytí Jeruzaléma. Králem se zde stal Gottfried z Bouillonu.