Dynastie Kapetovců

   Dynastie Kapetovců vládla ve Francii od konce 10. století. V roce 987 se sešli velmoži Francie k volbě panovníka a zvolili Hugo Kapeta. První Kapetovci neměli lehkou situaci. Museli neustále soupeřit s mocnými velmoži, jejich panství byla skromná a oni relativně chudí.

   Zač. 12. století vládne ve Francii Ludvík VI. Tlustý. Byl to král spravedlivý, snažil se zajistit bezpečnost, udržet volné cesty mezi královskými a biskupskými městy. Bohužel byl příliš poživačný a zemřel mlád. Ještě před smrtí se mu podařilo oženit svého syna Ludvíka VII. s bohatou dědičkou Akvitánie Eleonorou Akvitánskou. Oba otcové byli s dohodou o sňatku velmi spokojeni. Akvitánský vévoda chtěl pro svou dceru mocného ochránce (také opravdu zemřel už když Eleonoře bylo patnáct) a Kapetovci dostali s Eleonorou jako věno rozsáhlé území jihozápadu Francie až po Pyreneje. Ovšem manželství už tak idylické nebylo. Eleonora Akvitánská byla velice temperamentní a krásná žena, kdežto Ludvík II. připomínal spíše mnicha. Zastával názor, že sex je dobrý pouze k plození potomků, až jeho mladé ženě došla trpělivost a hledala si náhrady. Spolu odjeli na II. křížovou výpravu. Nakonec se jim podařilo se rozvést. Druhým manželstvím s Jindřichem Plantagenetem (dědicem anglického trůnu)se stala Eleonora královnou Anglie. 

   Francouzští Kapetovci měli štěstí, že synové Jindřicha a Eleonory nebyli zdatní panovníci. Richard Lví Srdce se více než o vládu zajímal o křížové výpravy a Jan Bezzemek neustále řešil vnitřní spory s anglickými barony, kterým musel podepsat listinu „Magna Charta liberatum“, která omezovala moc panovníka. Na druhé straně kanálu La Manche ve Francii naopak vládl schopný panovník Filip II. August. Jeho ideálem nebyl rytíř, ale trpělivý a prohnaný politik. Vedl úspěšné války s Anglií (ačkoliv na III. křížové výpravě byl chvíli s Richardem i kamarád) a zasloužil se o rozkvět Paříže (dláždí ulice, buduje hradby, staví Louvre). Za jeho vlády začíná tažení proti Albigenským.

Křížová výprava proti Albigenským (1209-1244) – „Pobijte je všechny, bůh si ty své pozná.“ výrok opata z Citeaux a papežského legáta. První křížová výprava, kterou církev vyhlásila proti křesťanům, předtím se konaly pouze výpravy proti muslimům. Papež Inocenc III. Chtěl potřít katarskou herezi z Languedoku. Kataři, nazýváni albigenští, zpochybňovali legitimitu papeže v Římě, kritizovali církevní chtíč po majetku. Kataři se snažili uchovat čistotu a prostotu prvotní církve. Vytváří anticírkev – přijímána Západem, vzdělanými vrstvami italských měst a jihu Francie. Ludvík VIII. se zmocnil severního Languedoku od Carcassone po Beaucaire.

   Po Filipovi Augustovi vládl chvíli Ludvík VIII. Za manželku dostal vnučku Eleonory Akvitánské (která ji sama vybrala ve Španělsku) Blanku Kastilskou. Blanka Kastilská byla výjimečná, energická a zbožná žena. Po předčasné smrti svého manžela (zemřel na jedné z výprav proti Albigenským na úplavici) dokázala uchránit trůn pro svého nezletilého syna Ludvíka IX. Ludvík se v dospělosti stal velmi významným panovníkem- více o něm na jeho stránce. Vedl (ne moc úspěšně) křížové výpravy, ale ve Francii vládl moudře a přispěl k jejímu rozvoji.

   Po smrti Ludvíka IX.Svatého se stal jeho nástupcem syn Filip III. Smělý, kterému dělaly problém vztahy s Aragonií. Aragonci totiž podpořili tzv. „Sicilské nešpory“, které připravili jeho strýce Karla z Anjou o vládu nad Sicílií. Manželka aragonského krále totiž byla dědičkou předchozího vládce Sicílie. Po Filipovi III. Smělém nastupuje jeho syn Filip IV. Sličný.

   Filip IV.Sličný posílil Francii zevnitř i navenek, ale do historie se zapsal hlavně negativními momenty likvidací templářského řádu a avignonským zajetím papežů. Filipovi se neustále nedostávalo peněz a konfiskace majetku templářů se mu zdál dobrý způsob, jak si pomoci. Pověsti o zvrácenostech při přijímacích rituálech templářů, o jejich kacířství a modlářství mu přišli vhod. V pátek 13.10.1307 nechal hromadně zatknout přes 2000 členů řádu. Odtud také pochází rčení o nešťastném pátku třináctého. Nastaly procesy a popravy členů řádu a r.1314 byl upálen velmistr řádu Jakub de Molay. Pověst praví, že na hranici vyzval papeže i krále do roka na Boží soud. A opravdu papež zemřel vzápětí a král Filip téměř do roka. Avignonské zajetí papežů znamenalo přenesení sídla papeže do Avignonu v r. 1309 a papežská politika se dostala výrazně pod vliv francouzských králů. Ještě jedné chyby se dopustil král Filip a to, že provdal svoji dceru Isabelu za homosexuálního anglického krále Eduarda II. Isabela však s ním přesto měla syna Eduarda III. Ten využil toho, že byl vnukem Filipa Sličného k vznesení nároků na francouzský trůn po smrti svých strýců (údajně též prokletých velmistrem templářů).