Začátek stoleté války

Po vymření Kapetovců zvolili Francouzi podlé starého zákona sálských Franků (podle něj nešlo trůn dědit po přeslici) jako nástupce Filipa z dynastie Valois, vnuka Filipa Smělého. Anglický král Eduard III však také vznesl své dědické nároky, které se staly záminkou k rozpoutání stoleté války. Ovšem hlavním důvodem byl boj o vliv ve Flandrech. Flandry se dostávaly stále více pod vliv francouzského krále a to se Angličanům nelíbilo. Pastevecká Anglie a zpracovatelské Flandry se vzájemně potřebovaly. Proto se myšlenka na válku stala v Anglii populární a podporovanou. Zpočátku měla převahu Anglie, r. 1346 angličtí lučištníci rozdrtili v bitvě u Kresčaku francouzské rytíře na koních. V Anglii měla lukostřelba velkou tradici, dokonce král Eduard I. vyhlásil lukostřelbu jako jedinou povolenou zábavu obyvatelstva. Bitva u Kresčaku byla vítězstvím pěchoty přelomová v historii válek. 

Pro nás je zajímavé, že v bitvě u Kresčaku bojovali na straně Francouzů český král Jan Lucemburský a jeho syn Karel. V dějepise se učíme příhodu, jak slepý král Jan se nechal přivázat ke koni a s pokřikem“Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“ se vrhnul do největší vřavy a hrdinně zahynul. Jeho syn, budoucí král a císař Karel IV. měl také velké vazby na Francii. Jeho první manželkou byla Blanka z Valois a jeho vychovatelem na francouzském dvoře byl Pierre de Rozier, který se později stal papežem, v té době ještě sídlícím v Avignonu. Pomohl Karlovi v povýšení pražského biskupství na arcibiskupství  a  k získání římsko-německé královské koruny. Ovšem později se politika bývalých přátel Karla a papeže rozešla, takže si Karel na císařskou korunu musel počkat, až na Petrův stolec usedl nový papež.