Keltové

Keltové patřily do velké indoevropské rodiny. Jejich území od střední Evropy (v Čechách sídlil kmen Bójů, od kterého pravděpodobně Čechy dostali svůj název Bohemia) přes Švýcarsko (tam sídlil kmen Helvétiů) celou Francii až na Britské ostrovy.

Keltové uměli zpracovávat železo, jejich doba nazývá doba železná. Uměli vykovat dvojsečný meč, který byl nejlepší zbraní té doby. Jsou i schopní řemeslníci, řemesla se oddělují od zemědělství a dochází k druhé dělbě práce.. Tato doba se dělí na mladší dobu železnou tzv. Halštatskou kulturu podle naleziště v Solné Komoře v Rakousku a na dobu Laténskou podle naleziště La Tene u Neuchatelského jezera ve Švýcarsku.

Keltové si nebudovali klasická města, typické jsou pro ně osady-pevnosti obehnané kůly tzv. oppida. Jejich náboženství se výrazně lišilo od řeckého a římského té doby. Jejich bohové neměli lidskou podobu (tento rozdíl velmi pobavil keltského náčelníka, když dobyl delfské chrámy a viděl sochy místních bohů). Bohů měli hodně přes 400, své bohy měly řeky, stromy. Keltské náboženství věřilo v nesmrtelnost člověka, život podle nich pokračoval dál i v jiném světě. Vzhledem k tomuto mystickému náboženství musel být jejich kněz, nazývaný druid i tak trochu čaroděj. Druidy se stávali lidé nadaní mimořádnými schopnostmi, jejich zasvěcení trvalo přes 20 let. Ovšem „nápoj síly“, jak nám o něm vypráví pohádka o Asterixovi a Obelixovi, asi míchat neuměli. Svoje učení si předávali pouze ústně (ačkoliv jinak Keltové písmo znali). Druidové uměli rozpoznat místa, odkud vyvěrala ze země kladná energie, na těchto místech byly zakládány posvátné háje a temply a prý zde ve středověku byly postaveny gotické katedrály. Zasedání druidů, které volilo velekněze se scházelo na místě označovaném za střed Galie, kde dnes stojí katedrála v Chartres.